Urologická klinikaFakultní nemocnice Olomouc

Urologové z FN Olomouc operovali pacienta postřeleného v roce 1968 ruskými okupanty

Před bezmála šedesáti lety - v srpnu 1968 - jej jako sedmnáctiletého studenta těžce zranila střelba ruských vojáků, kteří v rámci „internacionální pomoci“ přijeli okupovat tehdejší komunistické Československo. Nyní bezmála čtyřiasedmdesátiletý Ing. Jan Klápa rehabilituje po operaci močového měchýře provedené specialisty z Urologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Zda jeho aktuální diagnóza a operační výkon souvisejí se střelným zraněním utrpěným ve stejné části těla, si nikdo po letech netroufá říci. Každopádně pan Klápa na tehdejší dramatické události nezapomíná a zároveň děkuje zdravotníkům z olomoucké fakultní nemocnice za současnou pomoc a péči.

Pozdně letní nedělní večer 25. srpna 1968 začal na tehdejším náměstí 9. května v Prostějově (dnes opět nese jméno T. G. Masaryka) takřka idylicky. Kolem osmé hodiny již při stmívání symbolizujícím blížící se podzim posedávali na zdejších lavičkách naproti radnice hloučky lidí, mezi nimi i skupinka mládeže včetně tehdy sedmnáctiletého studenta střední průmyslové školy Jana Klápy. Náhle absolutní klid doznívajícího víkendu násilně přerušil hluk těžké vojenské techniky a na prostějovské náměstí se začaly valit obrněnce a transportéry s ozbrojenými vojáky sovětské okupační armády, která o čtyři dny dříve v rámci takzvané „internacionální pomoci“ reformujícímu se Československu vtrhla násilně na naše území.

„Myslím, že vše, co se pak událo, bylo jedno velké tragické nedorozumění,“ vzpomíná na šest dekád staré události Ing. Jan Klápa. „Rusové podle mě mířili od Olomouce na Brno, možná je zmátlo značení odstraněné či přesměrované lidmi, kteří takto bojovali proti jejich vpádu, každopádně přes náměstí pravděpodobně ani jet nechtěli. Okupační armáda do té doby v Prostějově přítomna nebyla, proto jsme jejich vpád v tu chvíli vůbec nečekali. Tanky se u radnice začaly ve zmatku točit, nastala panika a já spolu s ostatními utíkal směrem k muzeu, když se ozvaly výstřely a jeden z nich zasáhl zezadu i mě. Zbytek si pamatuji už jen mlžně v mdlobách - kolem se seběhli lidé a odtáhli mě do blízkého baráku, kde mě snad měli ošetřovat i čeští policisté, kteří se objevili na místě. Naložili mě pak do auta, možná taxíku, a následovala náročná a bolestivá cesta do místní nemocnice. Tam mě uspali, operační sály prý byly tou dobou zcela obsazené a víc už na delší dobu nevím,“ popisuje dramatický sled událostí zprvu idylické letní neděle Jan Klápa.

Až po probuzení zjistil, že utrpěl vážný průstřel břicha s důsledkem poškození nervů a dočasného ochrnutí nohy. „Po úplně náhodné střelbě ruských okupantů zůstali na místě tři mrtví a devět raněných, z toho já nejvážněji. V nemocnici jsem strávil tři měsíce, částečně na chirurgii a neurologii, dlouho jsem kvůli svému zranění chodil jen s berlemi. Na rok jsem musel přerušit studia střední školy, až potom jsem se vrátil do běžného života,“ říká pamětník tragických událostí významného milníku našich soudobých dějin.

Přes veškeré utrpěné následky se inženýr Klápa za žádného hrdinu nepovažuje. „Byl jsem jen v nesprávný okamžik na nesprávném místě. O celém incidentu podrobně a pravdivě psaly dobové noviny Stráž lidu, tehdy se to ještě smělo. Přímo v nemocnici mě navštívili novináři včetně televizního štábu. Dokonce jsme potom dostali jako odškodnění za utrpěná zranění tisíc korun a mám i vyjádření policejního vyšetřovatele, kde se píše o neoprávněné střelbě vojáků sovětské armády. Tento protokol museli všichni aktéři při převzetí bolestného na městském národním výboru odevzdat, já si jej ponechal a jsem asi jediný, kdo má dnes k dispozici originál. Později ale vydali Rusové takzvanou Bílou knihu, která se zabývá událostmi roku 1968 jejich pohledem, a tam už se o žádné střelbě a obětech v Prostějově nemluví,“ připomíná podivnosti tehdejší doby Jan Klápa.

On sám po svém uzdravení vystudoval vysokou školu a zařadil se do běžného života. „Nejsem si vědom toho, že bych byl jako přímý účastník střelby za okupace někdy později jakkoliv trestán či perzekuován. I lázně jsem po svém zranění dostal, i když po urgencích snad až na prezidentské kanceláři. Přesto jsem o těchto událostech nikdy nemlčel a vždy jsem se o tuto trpkou zkušenost rád veřejně podělil. Komunisté se na naší rodině neblaze podepsali už dříve, můj otec byl malý živnostník, kterému po převratu jeho živnost zlikvidovali. Zemřel, když mi byly dva roky, a myslím, že to bylo možná i vlivem toho všeho,“ míní inženýr Klápa.

Ten je v současné době pacientem Urologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, kde se podrobil operaci močového měchýře. „Měl jsem opakované potíže s prostatou a zjistilo se, že pocházejí od nádoru, který mi byl odstraněn nejprve endoskopicky a poté klasickou operací. Nemohu tvrdit, že je to důsledek mého starého zranění, i když je to zhruba ve stejných místech, kde jsem byl tehdy zasažen, a vyloučit se to asi nedá. V každém případě moc děkuji veškerému personálu urologie v olomoucké fakultní nemocnici, od pana přednosty až po sestřičky a sanitáře. Mám za sebou těžkou operaci a jejich přístup byl a je opravdu skvělý,“ chválí Ing. Jan Klápa.

Galerie