Rozvoj urologie v Olomouci se nijak nelišil od rozvoje chirurgie světové. Také v Olomouci byli původně pacienti s onemocněním urogenitálního traktu léčeni na chirurgii.

V roce 1948 přišel do Olomouce profesor Vladimír Rapant, který se stal novým přednostou chirurgické kliniky. Pro urologii měl pochopení, a tak se tento obor začal v Olomouci systematicky rozvíjet. Profesor Rapant si jako jeden z mála tehdejších přednostů chirurgických klinik v Československu uvědomil, že všeobecný chirurg již nemůže obsáhnout problematiku prudce se rozvíjející chirurgie v celé její šíři. Rozhodl se proto, že pověří své nejzkušenější asistenty vedením a rozvíjením jednotlivých chirurgických odvětví.

Úkolem vybudovat moderní pracoviště rychle se rozvíjejícího oboru urologie pověřil asistenta Jana Kučeru. Ten se úkolu ujal velmi zodpovědně. Systematickým studiem a stážemi v zahraničí si osvojil moderní názory, které aplikoval v Olomouci. Tak se mu podařilo vybudovat moderní urologické pracoviště. Další rozvoj vyústil v osamostatnění a vznik Urologické kliniky v Olomouci 1. února 1964.

Pro Urologickou kliniku bylo z I. chirurgické kliniky vyčleněno lůžkové oddělení o 41 lůžkách. Kromě toho měla klinika ambulantní místnosti a radiodiagnostickou jednotku. Operace se prováděly na operačním sále I. chirurgické kliniky. Klinika poskytovala péči nemocným s onemocněním urogenitálního traktu z okresu Olomouc a přilehlých okresů a navíc nadstavbovou péči nemocným z tehdejšího Severomoravského kraje. Obraceli se však na ni nemocní z celé republiky. Současně se zkvalitňováním služeb a zvyšováním jejich množství bylo nutno kliniku postupně rozšiřovat. V roce 1990 měla 95 lůžek, moderní prostornou ambulanci, diagnostické oddělení a vedlejší místnosti. Operace byly prováděny na centrálních operačních sálech.

Se zaváděním privatizace a tržně ekonomických vztahů ve zdravotnictví po roce 1989 se péče o nemocné přesouvala do ambulantní složky a v roce 1995 byl počet lůžek snížen na 75. Po přestěhování do nových prostor v chirurgickém monobloku klinika disponuje 42 dospělými a 16 dětskými lůžky. Při založení kliniky na ní pracovalo šest lékařů: přednosta profesor Dr. Jan Kučera, jeho zástupce odborný asistent Dr. Scheinar, CSc., odborný asistent Dr. Báňa, zástupce pro léčebně preventivní péči Dr. Hruška a lékaři Dr. Veselý, Dr. Reif a Dr. Utíkalová. Narůstající objem služeb, které klinika poskytovala, si vyžádal také rozšíření personálu kliniky. Počet lékařů se postupně zvyšoval, až dosáhl dnešního počtu pěti vysokoškolských učitelů a čtrnácti zaměstnanců FN Olomouc. Současně se též zvyšovala jejich odborná a pedagogická úroveň, takže dnes pracují na klinice čtyři docenti, devět lékařů s atestací II. stupně, pět s atestací I. stupně a dva lékaři bez atestace.

Důležitá data:

• Profesor Kučera byl jmenován docentem v roce 1960 a profesorem byl jmenován v roce 1963.
• Profesor Scheinar obhájil kandidátskou disertační práci v roce 1963 a habilitační práci v roce 1966, docentem byl ustanoven v roce 1968 a profesorem v roce 1990.
• Docent Báňa obhájil kandidátskou disertační práci v roce 1977 a docentem byl jmenován v roce 1987.
• Docent Reif obhájil kandidátskou disertační práci v roce 1988 a docentem byl jmenován v roce 1990.
• Docent Záťura obhájil habilitační práci v roce 1994.
• Docentka Utíkalová obhájila kandidátskou práci v roce 1977 a habilitovala v roce 1995.
• Docent Fiala obhájil kandidátskou disertační práci v roce 1996 a docentem byl jmenován v roce 2002.
• Docent Študent obhájil disertační práci v roce 1996 a docentem byl jmenován v roce 2005.
• Doktor Šmakal obhájil disertační práci v roce 2000.
• Doktor Král obhájil disertační práci v roce 2008.
• Doktor Grepl obhájil disertační práci v roce 2008.

Přednostové Urologické kliniky:

• 1964–1985; prof. MUDr. Jan Kučera, DrSc.
• 1985–1990; doc. MUDr. František Hruška, CSc.
• 1990–1995; prof. MUDr. Jiří Scheinar, CSc.
• 1995–2006; doc. MUDr. František Záťura, Ph.D.
• 2006–dosud; prof. MUDr. Vladimír Študent, Ph.D.